albert-king-500x250

Bluesové Licky ve stylu Alberta Kinga

Bluesové Licky ve stylu Alberta Kinga

Dobrá zásoba kvalitních bluesových licků je něco, co by si měl budovat každý rockový a (pochopitelně) bluesový kytarista. Stejně tak ovšem tyto postupy mohou příjemně ozvláštnit i hraní jazz a fusion hráčů a obecně jakéhokoliv muzikanta. V druhém díle tohoto seriálu  o základních bluesových postupech se pokusíme projít tři fóry, které reprezentují styl hry Alberta Kinga.



Styl dalšího z bluesových „Kingů“ Alberta Kinga je výrazně odlišný od všech třech předchozích příkladů. Toto je jeden z licků, který je neustále slyšet u kytaristů ovlivněných právě jeho hrou jako Gary Moore nebo Stevie Ray Vaughan. Přestože je tu poměrně silný důraz na mollovou tercii, tato linka bude fungovat jak přes blues využívající dominatní i mollové tonality.  

Albert King rád zůstává právě v tomto místě v pentatonické stupnici a vymýšlí variace na pár těch samých tónů. Nejdůležitější je tyto licky zahrát s přesvědčením. Jelikož tónový materiál je neustále stejný, variace a energie musí přijít z dynamiky a rytmických variací.

 Pravděpodobně nejlépe rozpoznatelná a nejčastěji přebíraná linka Alberta Kinga. Na světě snad není rockový nebo bluesový kytarista, který by se tomuto postupu v nějaké formě při hraní vyhnul. Největším problémem, na které můžeme při přehrávání narazit, je nutnost jedním prstem zahrát stejný pražec na dvou strunách pod sebou a následně změnit polohu naší ruky tak, abychom mohli skončit dobrým vibrátem.