joe-bonamassa-karen-rosetzky-660-80

Moderní Bluesové Licky

Moderní Bluesové Licky

Dobrá zásoba kvalitních bluesových licků je něco, co by si měl budovat každý rockový a (pochopitelně) bluesový kytarista. Stejně tak ovšem tyto postupy mohou příjemně ozvláštnit i hraní jazz a fusion hráčů a obecně jakéhokoliv muzikanta. V druhém díle tohoto seriálu  o základních bluesových postupech se pokusíme projít tři fóry, které reprezentují moderní přístup k hraní blues.



Stevie Ray Vaughan byl výrazně ovlivněn všemi třemi kytaristy, o kterých jsme se výše zmínili. Nejvíce ovšem Albertem Kingem a z jeho stylu vychází i tento Stevieho lick. Zde je potřeba dávat hodně pozor na přesné vytahování, tlumení nežádoucích strun a dostatečně důrazný příklep na tenkém e. Ke klasické mollové pentatonice nám tu také přibude sedmý pražec na e, tón H což je ve vztahu k A velká nona (nebo velká sekunda).

 Přestože Joe Satriani u většiny lidí nebývá zrovna první volbou, při vyjmenovávání vlivných bluesových kytaristů, i v tomto ohledu se od něj máme všichni co učit. Výhoda tohoto Satrianiho postupu je hlavně v možnostech kombinace s dalšími frázemi a snadnou „zacyklovatelností“.

 Jelikož jsme se už posunuli k současnějšímu hraní, nemůžeme opomenout ani pravděpodobně největší hvězdu moderní bluesové kytary a to Joea Bonamassu. Vzhledem k jeho zalíbení ve velké škále různých stylů a technice kytaristů jako je Al DiMeola nebo Eric Johnson jsou jeho postupy plné alternate pickingu velmi vhodné na oživovení těch standartnějších/starších licků. V tomto konkrétním případě chvilkové půlónové vytáhnutí na čtrnáctém pražci ubírá část agrese produkované rychlou trsátkovou hrou a evokuje styl často spojovaný s Ericem Johnsonem, ze kterého Bonamassa hodně čerpá.